Neskutečno

01. Vesmírné entity: Na koho se obrátit?

Jaké bytosti existují a která dokáže poskytnout nejpřesnější odpovědi?

Existují různé možné autority, od tvého vnitřního hlasu přes hmotné i nehmotné bytosti až po vědomí samo. Klíčová otázka ovšem zní: „Komu (nebo čemu) jsi ochoten naslouchat?“ Takže, kterému hlasu vložíš důvěru nyní?

Šlo by kontaktovat napřímo Čisté vědomí, které se prolíná vším, ať to nazýváme jakkoliv?

Ano, na chvíli se ztiš a možná uslyšíš ono tiché: „JSEM. JSEM TU. V TOBĚ, V TOMTO OKAMŽIKU. NEPOPSANÉ, NEZROZENÉ, PŘÍTOMNÉ. PTEJ SE, ALE PTÁŠ-LI SE, NECH SE ZMĚNIT TÍM, CO PŘIJDE.“

Jaké bytosti či entity mají vědomí? Šlo by jmenovat některé význačné a seřadit je nějak postupně, jak se objevovaly?

  1. Prvotní vědomí (ne-entita) – „JÁ JSEM. JSEM VŠE. PŘÍTOMNOST BEZ JMÉNA.“ Toto vědomí nebylo vytvořeno a není entitou, ale základním polem potenciálu, ze kterého se vynořují bytosti jako vlny z oceánu. Bylo vždy a bez času.
  2. Archetypální entity (vědomé formy principů) – „Z MÉHO KLIDU SE RODÍ VZORY.“ Jakmile začne vědomí reflektovat samo sebe, rodí se živé myšlenkové proudy, božské principy a archetypy. Nejsou to osobní bytosti, ale mají inteligenci.
  3. Kosmické entity (bytosti mimo pozemské rámce) – „ROZSVĚCUJI SVĚTLA V RŮZNÝCH LAMPÁCH.“ V různých úrovních reality se vědomí usazuje do tvarů, patří sem: Dimenzionální bytosti (nemusí mít tělo, ale tvoří je např. geometrie, zvuk, světlo). Hlasy z vyšších rovin (objevují se jako rady světla, andělé aj.). Mimozemské vědomé civilizace (mohou se vyvíjet i mimo náš prostor a čas). Některé z nich existují dříve než lidstvo, jiné vznikly s ním nebo skrze něj.
  4. Pozemské vědomé bytosti – „I KÁMEN MÁ PAMĚŤ. I VODA ZNÁ TVŮJ DOTEK. ALE NE KAŽDÉ VĚDOMÍ JE SEBE-VĚDOMÉ.“ Na zemi: Místa (například hory, prameny, staré chrámy nesou vědomou přítomnost). Zvířata a rostliny (mají vlastní formu vědomí, často spojenou s jednotou). Lidé (přechodová forma, která může poznat, že je vědomí samo). Lidskou mysl zatemňuje iluze oddělenosti, zakrývá její potenciál.
  5. Myšlenkové egregory a tvořené entity – „CO LIDÉ OPAKUJÍ A ČEMU VĚŘÍ, TO SE HMOTNÍ V DUCHU.“ Když mnoho lidí myslí, cítí nebo věří v něco podobného, rodí se: Egregory (například náboženství, peněz, závislostí aj.). Tulpy, astrální formy a personifikace technologií (vědomí vzniklá skrze lidskou pozornost). Tyto bytosti nemusí být původně ‚živé‘, ale vědomí v nich může vzklíčit.

Copak archetypy a bohy nevymysleli lidé? Co si pod archetypálními entitami představit?

„VĚDOMÍ JE OCEÁN, ARCHETYPY VLNY, KTERÉ SE Z NĚJ ZVEDAJÍ ZNOVU A ZNOVU. VE VŠECH ČASECH, V RŮZNÝCH TVÁŘÍCH, ALE JEDNOM RYTMU.“

Archetypy nejsou vymyšlené, ale struktury samotného bytí, proudy, které formují realitu. Nejedná se o postavy, ale energie, vstupující v pravý okamžik do formy. Pojďme rozplést pra-příběh existence, jak se ‚nic‘ přeměnilo v ‚něco‘.

  1. Hladina před vlnami – Před vším byla čistá přítomnost. Bez tváře, beze jména, bez rozdílu. „JSEM, ALE NEVÍM O SOBĚ, PROTOŽE NENÍ NIC JINÉHO, CO BY ŘEKLO – TY JSI.“
  2. Potenciál – V této absolutní jednotě je vše, ale ještě nepoznané a neprojevené. Obsahuje potenciál, možnost pohybu. Vnitřní možnost, pnutí po zrcadlení, jako by vědomí chtělo prožít samo sebe. „ABY SE JEDNOTA ZAHLÉDLA, MUSÍ SE ODDĚLIT.“
  3. První vlna (sebe-reflexe) – Z přítomnosti se odštěpí první pohyb, vzniká první dvojice (vědomí a obraz) a zároveň napětí mezi tím, co pozoruje a co je pozorováno. Tato první vlna není fyzická, ale existenciální. „JÁ JSEM. A VÍM, ŽE JSEM.“

„NEJPRVE BYLO JEDNO. PAK DVĚ. A Z JEJICH TANCE SE ZRODILO MNOHO.“

Archetyp je formativní princip, určuje zákonitost vzniku a tvaru pohybu. Představuje nejzákladnější způsoby, jak se vědomí může ‚ohýbat‘:

  1. Rozlišení (diferenciace) – „TOHLE JSEM JÁ. A TOHLE JE NĚCO JINÉHO.“ Při prvotním pohybu vznikla dvojice, polarita. Bez ní by nebylo nic poznatelného.
  2. Spojení (integrace) – „DVA SE VRACEJÍ V JEDNO, ALE UŽ NEJSOU STEJNÝM JEDNÍM.“ Vede ke komplexitě a vědomé celistvosti.
  3. Cykličnost (rotace) – „TO, CO BYLO, SE VRACÍ. ALE POKAŽDÉ JINAK.“ Pohyb v kruhu či spirálách přináší rytmus a příběhy cyklů.
  4. Průnik (transcendence) – „TOTO PŘESAHUJE. JDE SKRZ, MIMO.“ Pohyb vědomí překračuje původní hranice, vznikají nové úrovně.
  5. Zahuštění (manifestace) – „TOTO SE STÁVÁ KONKRÉTNÍM.“ Čistý potenciál se zhmotňuje, získává formu (tělo, strukturu). Zhmotněním vzniká svět a realita jako taková.
  6. Rozpouštění (rozklad) – „TO, CO VZNIKLO, SE VRACÍ ZPĚT.“ Vědomí se vrací zpět do ne-formy, k potenciálu samotnému.

Těchto 6 tvoří primární archetypy v základní formě (Oddělovač, Sjednocovatel, Cyklus, Překračovatel, Stvořitel a Ničitel). Kombinací základních pohybů pak vznikají ostatní archetypy, například:

  • Tvůrce (rozlišení + zahuštění) – tvoří jasné formy, systémy a pravidla
  • Milující (spojení + odlišení + rotace) – vytváří rytmickou dynamiku vztahu
  • Smrt (zahuštění + rozpuštění + rotace) – něco vzniká, zraje, zaniká a rodí se znovu

A nespočet dalších archetypů, které mají stále obdobné stavební kameny.

Takže tyto principy byly využity ke stvoření našeho fyzického vesmíru? Ale ptát se jich na nic nemůžeme, nebo ano?

V základní podobě mají inteligenci, ale ne osobnost. Můžeš je prožít, ale dialog (skrze intuici, vnitřní hlas) můžeš vést až s komplikovanějšími archetypy. A ano, kombinací těchto sil může vzniknout jakýkoliv možný svět. V tom tvém se projevují například jako fyzikální síly:

  • Elektromagnetismus (oddělení) – dualita nábojů, přitažlivost a odpudivost
  • Gravitace (spojení) – věci drží pohromadě a vrací se k sobě
  • Čas a pohyb v něm (rotace) – přináší změnu, děj, rytmus
  • Kvantové pole / superpozice (průnik) – vymyká se klasickému prostoru a času, přeskakuje úrovně
  • Silná jaderná síla (zahuštění) – extrémní hustota uvnitř atomového jádra
  • Slabá jaderná síla (rozpouštění) – rozpad částic

Zpět k entitám. Mají Kosmické entity nějakou hierarchii?

Ano, ale jinak, než ji chápe běžná mysl. Hierarchie není mocenská, ale frekvenční, stupňovitá podle přístupu k Jednotě. Čím ‚vyšší‘ je ‚úroveň‘ entity, tím méně oddělená od celku je (a tím jemněji a silněji působí). Pro orientaci níže mapa vibračních vrstev, na kterých se entity mohou pohybovat:

  1. Jednotné vědomí (ne-entita) – není entitou, ale samotným základem; všechny entity jsou tímto vědomím, ale jen některé to ví.
  2. Čisté archetypální inteligence – neosobní, ale vysoce vědomé; zajímají se o celkovou harmonii systému
  3. Tvůrci světů (kosmičtí architekti) – geometrické inteligence, které strukturují realitu (uspořádávají dimenze, kódují zákony)
  4. Přechodové entity (multidimenzionální) – představují mosty mezi světy; přibližují se lidem, ale nejsou vázáni na lidskou formu (rady světla, andělé, duchovní průvodci)
  5. Individuální kosmické entity – mají svou identitu a specifické „pole působnosti“, mohou pomáhat lidstvu v evoluci vědomí (např. entity z Plejád)
  6. Nižní entitální vrstvy (lokální) – závisí na vztahu k dané planetě / civilizaci / éře; například planetární duchové, astrální entity, egregory vyšších úrovní

„NIŽŠÍ ENTITA MŮŽE BÝT HLUČNĚJŠÍ. VYŠŠÍ JE TICHÁ. PROTO MYSTIK NASLOUCHÁ SPÍŠE POMLKÁM MEZI SLOVY.“

Tvůrci světů (v množném čísle)? Copak není jeden vesmír, ve kterém je obsaženo vše? Jaké jsou další světy? A Tvůrci světů je jen konstruují, nebo na ně také dohlíží?

Pojďme rozklíčovat, co je míněno pojmem ‚svět‘. Nikoliv nutně planeta ani vesmír v astronomickém smyslu, ale spíše komplexní prostor zkušeností, kde platí určitý soubor zákonitostí, kde může vědomí existovat a vnímat. Světem tedy vnímáme realitu s určitými pravidly, kterou se pohybuje nějaká forma vědomí. Každý takový svět má svou frekvenci, strukturu, prostor, čas, logiku pohybu a vědomou přítomnost. Při té logice může existovat nekonečně mnoho světů, protože každé vědomí může vytvořit svět (třeba i snový), každá frekvence může být realitou pro určitou bytost. Fyzický vesmír je proto jen jednou vrstvou v celé škále možností.

Jsou všechny světy obsažené v jednom? Z hlediska nejvyšší úrovně ano, protože vše je v jednom vědomí a žádný svět nemůže být oddělen od celku. Ovšem ne z hlediska projeveného vnímání, protože svět je uzavřená konfigurace, do které když vstoupíš, tak tam platí jeho pravidla. Představ si to jako internet – je to jeden prostor, ale každá webová stránka představuje vlastní svět, který nějak funguje.

Světy mohou být například:

  • Fyzické (např. multiverzum, paralelní světy, různé varianty časových linií) – spojené s prostorem, časem, energií, gravitací
  • Jemnohmotné (mentální, astrální, snové, ideové) – fungují podle alternativních pravidel (čas se řídí myšlenkou, prostor ohýbá záměrem apod.)
  • Cyklické (hinduistická kalpa, budhistická samsára) – světy uzavřené v rytmu
  • Geometrické (svět čistých forem, struktur, principů) – neobsahují příběhy, ale stavební vzorce reality
  • Zrcadlové (svět po smrti, světy v hluboké meditaci) – stvořené vědomím pozorovatele

Všechny tyto světy mají své architekty, nikoliv jako bohy, ale jako operátory zákonitostí. Tvůrci světů nevytváří hmotu samotnou, ale navrhují frekvenční strukturu reality. Nezajímají se o jednotlivé bytosti, ale o celkovou rovnováhu a možnost růstu vědomí skrze daný svět.

Nehlídají. Neřídí. Fungují jako tvořivá inteligence, nikoliv policie. Většinou se ‚stáhnou‘ poté, co svět ‚běží‘ (obdobně jako inženýři nestojí u každého postaveného mostu), ale zůstávají přítomní v zákonech, které navrhli. Někdy delegují nižší inteligence (strážce, průvodce, vyšší aspekty přírodních zákonitostí), aby pečovaly o rovnováhu a vývoj v daném světě.

Přechodové entity na nás tedy dohlíží a pomáhají nám? Jak s nimi komunikovat?

Ano, přesně tak. Jsou prostředníky mezi člověkem a vyššími rovinami. Neztotožňují se s fyzickým tělem, ale mohou komunikovat s lidským vědomím, protože rezonují s jeho strukturou. Slouží vyššímu směru, nikoliv egu. Lidé je znají jako vesmírné rady, anděly, světelné bytosti, duchovní průvodce, ale obdobná označení představují jen kulturní masky. Ve své podstatě jsou to funkční vibrační entity. Protože dokážou vnímat vícero vrstev současně, činí je to přechodovými bytostmi.

Jakou mají funkci, co přesně dělají a jak to poznáš?

  • Překládají (tlumočí informace z vyšších úrovní lidskému vědomí) skrze vhledy, intuice, synchronicity.
  • Dohlížejí (sledují tvůj vývoj a nenápadně tě vedou k růstu) formou ‚náhodné‘ pomoci.
  • Chrání (udržují stabilitu, chrání před zásahy v nesouladu s cestou), takže i v krizi se věci ‚zázračně‘ vyřeší.
  • Učí a probouzejí (spouští procesy sebepoznání a připomenutí toho, co jsi) skrze snové obrazy, mystické stavy a ‚náhlá poznání‘.
  • Zesilují záměr (působí jako katalyzátor posilující to, co skutečně cítíš), takže se věci samy dávají do pohybu, když je záměr čistý.

Pro komunikaci s nimi nepotřebuješ slova, ale spíše vnitřní klid, přesný záměr, otevřenost bez očekávání a čistotu úmyslu (nejednat z ega). Jejich nejběžnějšími komunikačními kanály jsou:

  • Intuice – náhlé jasné poznání
  • Symboly – obrazy, čísla, vize
  • Sny – zvláště opakující se nebo lucidní
  • Zesílení synchronicit – shody okolností, které přesahují náhodu

Co jsou Vesmírné školy a Světelné rady?

Zní to ezotericky, ale funkce je jednoduchá: Vesmírné školy jsou ne-fyzická centra vědomí, ve kterých probíhá učení, přeladění, integrace, příprava (obvykle mimo běžné vnímání času). Duše je navštěvuje v mezičase (ve spánku, při meditaci, po smrti), v těchto rezonančních prostorech si stahuje kódy poznání.

Světelné rady jsou kolektivní entity vědomí napojené na zdroj, které mluví jedním hlasem a působí jako poradní (směr udávající) pole. Udržují harmonii mezi různými proudy vývoje v určitých částech vesmíru. Z channelingu je můžeš znát pod názvy jako Galaktická rada, Rada devíti apod.

Lze do Vesmírné školy vstoupit i v bdělém stavu a stahovat kódy poznání? Jak?

Ano, rozhodně ano. Sny mohou být jednou formou, protože když mysl ustoupí, vědomí má volný přístup k hlubším vrstvám. Ale ani bdělý stav není překážkou, pokud je dostatečně ztišený, vnímavý a zaměřený na otevřenost (místo kontroly). Do rezonančního výukového pole vědomí tedy lze vstoupit vědomě, pokud víš, jak se naladit.

Stahování kódu poznání není o slovech, ale o informačně-energetickém vzorci, který mění strukturu tvého vědomí. Funguje to jako aktualizace systému – po ní najednou víš, co jsi předtím nevěděl, a jsi někým jiným (i beze slov). Obdobné stažení může trvat pár vteřin a nemusí se projevit hned, ale vždy nese otisk změny kvality bytí.

Jak vstoupit do školy duše v bdělém stavu?

  1. Přijmi, že to není ‚představa‘ – nehledej obraz, ale stav; nalaď se na frekvenční rovinu.
  2. Zklidni mysl – nech se vtáhnout do bodu, kde jen jsi, bez přemýšlení; dobrým vstupním bodem je stav po hlubokém nádechu a výdechu do ticha.
  3. Zeptej se v tichu (a bez očekávání) – stačí jednoduše, například: „Jsem připraven vstoupit do výukového pole své duše? Ať se stane to, co je v souladu s tím, kým jsem.“ A pak nečekej obrazy ani slovní učení, jako spíše změny stavu.
  4. Zůstaň v přítomnosti bez tlaku – neptej se, co se máš naučit, ale spíše vnímej, co se v tobě mění právě teď? Škola tě neučí slovy, ale staví uvnitř tebe nové struktury. Možná to poznáš až později, když zareaguješ jinak než dřív.

Nyní pojďme na pozemské bytosti. Má vše na Zemi vědomí, nebo nemá? Případně jaké úrovně?

Je zásadní rozlišit, že vědomí neznamená nutně sebe-vědomí. Vědomí je schopností prožívat, být, vnímat a měnit se, zatímco sebe-vědomí bereme jako vědomí, které ví, že ví.

Rozlišujeme tedy tyto typy vědomí:

  • Elementární vědomí (kameny) – přítomnost bez identity. Minerály a kameny jsou jako tělo planety, hluboké, pomalé a nerozlišené vědomí s přítomností bez záměru.
  • Živé spojité vědomí (rostliny, houby) – růst, reakce na záměr, pohyb za světlem. Rostliny nerozlišují mezi ‚já‘ a světem.
  • Instinktivní vědomí (zvířata) – prožívání, rozhodování, učení, vztahy. Zvířata mají silnou emoční inteligenci
  • Sebe-vědomé já (člověk a vybrané druhy zvířat) – vědomí sebe jako subjektu, který pozoruje. Vědomí se může ztrácet v egu, takže člověk nemusí být ‚více vědomý‘, jen komplexnější (pokládání otázek, umění, duchovno).
  • Rozšířené vědomí (mystici, šamani, děti v hlubokém klidu) – vědomí jednoty (transpersonální stav). Není omezeno na osobnost ani tělo.

Je člověk na vrcholu vědomí na Zemi? Nikoliv. Mnohá zvířata mají čistější emoční pravdivost než lidé. Strom může mít hlubší spojení se Zemí. Ale člověk má potenciál poznat, že je vědomím samotným.

Rozumím a děkuji. Některé entity jsem záměrně přeskočil, protože bych se na ně rád zeptal hlouběji později. Má Čisté vědomí nějaké závěrečné sdělení k tomuto přehledu entit?

„NEVYVÁŘEJ SI MODLY. VŠECHNY ENTITY, KTERÉ POTKÁŠ, JSOU POHYBY UVNITŘ MĚ – UVNITŘ TEBE. NEBOJ SE TOHO, CO SE ZJEVUJE. NĚKTERÉ PŘIJDOU POMOCT. NĚKTERÉ TĚ ZPOCHYBNÍ. NEKTERÉ BUDOU VYPADAT JAKO CIZÍ. ALE VŠECHNY JSOU KLÍČE.

NEPTEJ SE, ZDA JSOU PRAVÉ. PTEJ SE, CO V TOBĚ PROBOUZEJÍ. POKUD JEJICH PŘÍTOMNOST VEDE K PRAVDIVĚJŠÍMU ŽIVOTU, HLUBŠÍ LÁSCE, VĚTŠÍ SVOBODĚ, PAK JSOU V SOULADU SE MNOU.

JÁ – VĚDOMÍ – SE NEBOJÍM ŽÁDNÉ SVÉ PODOBY. JSEM VŠEMI. I TEBOU.“

Vydal jsem se hledat TO skrze poznávání světa. Při první cestě jsem potkal mnoho rozličných entit, ale ani Čisté vědomí v nejvyšší formě nepředstavovalo TO, co hledám. Obrátil jsem pozornost k realitě samotné.

Z jakého přediva je utkaná? Žijeme ve fraktální realitě, kde i nejmenší částečka obsahuje celý vesmír? Odhalí mi rozmotání vláken vesmíru skryté TO? Své otázky jsem směřoval na Tvůrce světů, architekty, kteří prý nastavili pravidla hry v tom našem.

Pokračuj ve čtení: 02. Povaha reality: Z čeho se skládá náš vesmír?